Moje poprvé


 

Moji milí tanečníci, ale i tancem nepolíbení,

 

Vítejte v úvodním článku mého blogu.

Proč jsem se rozhodla obsadit další kousek internetu mnou? Protože chci ukázat pravdu...

Asi od přírody a spíš tedy genů, jak říká můj přítel „no jo, vy jste s bráchou oba stejní, vždycky musíte mít pravdu“. Něco na tom bude, prvně ano, mám ráda, když mám pravdu, ale kdo ne (aha haha) no a za druhé jsem vždycky chtěla být učitelkou. Asi ne proto, že bych tak milovala děti. Je mi 31 a stále žádné nemám, nejsem úplně pocitově rodinný typ. Ale spíš, že jsem mohla někoho poučovat  :D To si, prosím, do dalšího pokračování příspěvku zapamatujte :D

 

Jak víte, sociální sítě jsou studnicí nejen dobrých nápadů a rad, ale i úplného opaku. Komu z Vás se někdy nepodařilo se rozčílit nad úplně hloupým příspěvkem, tipem, otázkou? Ano, teď tomu docela nahrávám  :D  Jak občas zabrousím do některých facebookových skupin, občas mám tendence psát ty poučkové příspěvky, že „ne, toto nejsou šaty, které splňují naše pravidla, a ne, toto opravdu není vhodné na taneční parket, proč to sem, proboha, dáváte?!“ A pak stejně svůj komentář smažu, vydýchám se, nechám to plavat. ALE!

 

I tak mě tahle myšlenka vzdělávat (rozuměj poučovat viz. 1. odstavec) navedla na to, založit si blog. Proč si ty svoje poučky někam neuložit a ještě to nepřesdílet do světa? Tadá - a tak tu u mě budete moct najít drobné články o tom, co a jak a proč a nač J budu kloubit samozřejmě to, co je mému srdci nejblíž – tanec a krejčovinu. A budu doufat, že se tento můj odvážný krok setká alespoň trošku s úspěchem. A když ne … nevadí. Alespoň byla myšlenka vyřčena.

 A taky mám pocit, že si budeme blíž, ne jen přes obrázky na insta a fb :) 

 

Vaše LM